,,Nemohu žít, odešel mi život. Nemohu žít, odešla mi duše.''

Říjen 2008

Betty na agility 2

31. října 2008 v 7:06 | Yuiko |  Fotogalerie
Tak jsme zase byly na agility. Před tím se byla Betty vykoupat v naší úžasně čisté Bílině, takže je tak trošku mokrá. Fotky opět od Andrei Soldanové.


Tak Betty na kladině.


Příprava na skok.


Bety leze na kladinu.

Honem to přeběhnu....

....opatrně dolů.....

....a tam na mě čeká pamlsek XD.

A nepoběžím k vám a ne, a ne, a ne!


Ani ve skoku Bettynku neomrzí sledovat všechno kolem.


A už k vám letí včelka Mája, nebo Bettynka??

Betty na agility

16. října 2008 v 7:41 | Yuiko |  Fotogalerie

Takže pár fotek z agility, děkuji ta ně fotografce Andree Soldánové XD.

Betty ve skoku v doprovodu mojí maličkosti.


Trochu z jiného úhlu pohledu.


Betty při odrazu.


Už mě zase fotí!!! Hrůza!!! Zrovna mi lítaj uši a jsem rozcuchaná XD!!


Betty leze z tunelu, v pozadí jsou moje nohy a nohy naší cvičitelky XD.


Bettynka vybíhá z pevného tunelu.



...a zase.....


...a zase..už abych bykla u paničky ta mi dá určo pamlsek.


Kuk....no ještě že tu paničku vidim, jinak bych se otočila a běžela nazpátek XD.


Mňam!!! Pamlsek!!!


Betty asi cestou pochytila něco z čínské kultury XD.



Betty a její triumfální výraz po zvládnutí zatáčky v tunelu.


Konečně je to už naposled a jdeme na další překážku. Juchůůů!! Ale pro ten pamlsek si doběhnu XD.


Uff, taková výška, doufám, že neslítnu XD.


No konečně na vrcholu a teď už jen cesta dolů XD.

Levá, pravá, levá, pravá....hlavně opatrně XD.

Agility

16. října 2008 v 7:29 | Yuiko |  Bettynka

Jednou z mých oblíbených činností je skákání a běhání. Proto mi panička našla kurzy agility. Je to v Trmicích od 12-13 hodin. Jezdí tam s námi i Soubi s Jefy.Chodíme tam od začátku září a moc nás to baví. Celkem nám to i jde. Přece jenom musí se skákat podle určitých pravidel. Původně jsem nepochopila, o co vlastně šlo. Časem jsem ale pochopila paniččiny posunky, podle kterých se mám řídit. Jako první jsme se učily skákat na skočkách. Postupně jsem se dostávaly i k ostatním překážkám, jako: pevný a látkový

tunel, kladina, áčko a kruh. Brzy se prý doučíme i ostatní věci. Je to docela težké a musí se hodně běhat, ale na konci mě vždycky čeká odměna ve formě pamlsku a velikánské pochvaly od paničky. Nejvíc mi nejde kruh a áčko, ale už tomu začínám přicházet na chuť. Na konci tohoto kurzu bychom to všechno měli zvládat. Možná se pak vrhneme na pokračování, ale uvidíme. No, fotky najdete v Rubrice Fotogalerie XD.

Výcvik

16. října 2008 v 7:28 | Yuiko |  Bettynka
Nejprve jsem měla mít domácí výchovu. Moc se jim to ale nedařilo, a proto mi panička našla cvičák. Začala jsem chodit na konci října 2007. Cvičiště je na Bukově. Vede tam krásná cesta. Než se tam dostaneme trvá to půl hodiny jízdy autobusem a půl hodiny pěšky.Dlouho mi trvalo, než jsem se přestala bát autobusu. Teď už jsem si zvykla a ježdění autobusem mě velmi baví. Nejdřív jsme chodily v sobotu odpoledne do štěněčí školky, spolu s mojí kamárádkou Jefy a její paničkou Soubi.

Když už jsme zvládaly ty nejzákladnější povely, jako sedni, lehni a základy chůze u nohy, a když Jefy byl 1 rok, začaly jsme chodit v neděli dopoledne do začátečníků. Chodili jsme někdy s Jefy a někdy s Hedis (Jefy mamka). Teď trénujeme: sedni, lehni, vstaň, chůze u nohy, obraty na místě, obraty za pochodu, přivolání, aport, štěkej a odložení.Na cvičáku je spousta hodný výcvikářů, kteří se nám věnují. Všichni jsou moc milí (samozřejmě je tu i pár výjimek, ale nikdo není dokonalý XD)Pomalu, ale jistě se dostáváme na takovou úroveň, abychom mohly jít na zkoušky. Chystáme se na ZZO (základní zkouška ovladatelnosti). Možná potom zkusíme i jiné zkoušky, ale teď se soustředíme na tuhle. Cvičíme na ni všechny důležité povely, tak nám držte palce.



Jak to všechno začalo.

16. října 2008 v 7:27 | Yuiko |  Bettynka
Narodila jsem se 3.3.2006 v Dolním Městě. Spolu se svými sourozenci jsem čekala na nové páníčky. 20.4. 2006 přijeli bílou Felicií nějací lidé. Byli to 2 dospělí a 2 děti. Přijeli si pro mě. Rozloučila jsem se s maminkou a sourozenci a s novými páníčky jsem se vydala vstříc novému dobrodružství. V autě na mě čekal nový, krásný pelíšek. Trochu jsem se bála, když auto začalo vrčet. Schoulila jsem se v pelíšku. Děti mě začaly hladit a já jsem usnula. Po 2 hodinách cesty jsme zastavili. Dostala jsem napít, protáhla jsem si nohy a jelo se dál. Po 3 hodinách jízdy (v mém případě spaní ) mi to připadalo dlouho. Začala jsem se rozhlížet a v tom jsme zastavili. Nejdřív jsem si myslela, že je to zase jen pauza, ale vzali mě na ruku a odnesli mě do nějakého domu. Už byla tma, takže jsem nic neviděla. Uvnitř mi dali pelíšek do kouta a nechali mě
spát.Brzo ráno mě vzbudila panička (ta velká) a dala mi snídani. Potom jsem šla ještě spinkat. Za hodinu mě vzbudily děti. Chvilku si se mnou hrály a potom odešly. Dlouho jsem byla sama. Bála jsem se. Nakonec jsem usnula. Děti nakonec přišli a snimi a jejich rodiče. Vzali mě ven. Teď teprve jsem si mohla prohlédnout zadradu. Byla opravdu veliká. Postupně jsem si začala zvykat na dům, zahradu, na nové páníčky, na obojek a vodítko a ostatní věci, které musí správný pes zvládat.