,,Nemohu žít, odešel mi život. Nemohu žít, odešla mi duše.''

Prosinec 2014

Tichý souboj z pohledu muže

21. prosince 2014 v 22:57 | Yui-chan |  Růže msty
Omlouvám se za pauzu, ale zkoušky teď byly důležitější. Tenhle díl vás snad trochu ukonejší, že se tam nic hrozného nechystá. Tak si ho užijte a zanechte mi komentář :)
.
.
"Otevři pusu a vyplázni jazyk," přikázala mi. Udělal jsem, co po mě chtěla a přitom jí ruce sunul od boků přes pas a ještě výš, než mě zarazila.
"Neobtěžujte personál," plácla mě se smíchem přes prsty. Nechal jsem si tedy ještě prohmatat krk a prostě všechno, co Any považovala za vhodné mi zkontrolovat.
"Vypadá to s tebou dobře. Řekla bych, že můžeš fungovat bez omezení," usmála se. To byla dobrá zpráva. Být nemocný mě nebavilo. Ještě dřív, než se stihla zvednout a odejít si po své práci, jsem vzal její obličej do dlaní a vášnivě ji políbil. Byla tak překvapená, že se nestihla odtáhnout, jako to poslední dobou dělala častokrát a nakonec se k polibku přidala.
"Tohle mi chybělo," usmál jsem se na ni pak. I ona se smála. Pak se uvelebila na pohovku vedle mě a začala si zase číst nějakou učebnici. Vyhýbala se mi, to jsem viděl naprosto jasně. Jenže kvůli té zatracené nemoci jsem s tím nemohl nic moc dělat. Samozřejmě jsem tušil, nebo spíš věděl, kvůli čemu je tak odtažitá. Nemohl jsem si nevšimnout té averze vůči Colin. Pokaždé ji vraždila pohledem a to ani nemusela být v mojí blízkosti. Nepochyboval jsem o tom, že za tím stála i tentokrát. Anori po mě celou dobu házela nenápadně pohledem. Mohl jsem se jen domýšlet, co se jí honí hlavou.
"Na co myslíš?" promluvila najednou. Zdálo se mi to, nebo to mělo odvést moji pozornost od čehokoliv, na co jsem podle ní právě myslel? Rychle jsem vymyslel únikovou odpověď, protože pravda by ji nepotěšila.
"Že jsem už dlouho neměl sex," odpověděl jsem a doufal, že to vezme jako žert. Vzala a od srdce se zasmála. Měl jsem moc rád zvuk jejího smíchu.
"Ty moje chudinko zanedbaná," pocuchala mi vlasy. No myslím, že dnes budu mít velmi vášnivou noc. Pak bylo zase chvíli ticho.
"Co se učíš?" přisunul jsem se blíž k ní, abych ji viděl přes rameno. Přitom jsem ji objal kolem pasu. Pro mě to byla trochu nepohodlná poloha, ale Anori se ke mně ochotně přitiskla a tak jsem držel.
"Nechtěla jsem tě tím zatěžovat, když jsi byl nemocný. Za týden mám další zkoušku. Tahle bude těžká, trochu se jí bojím," přiznala mi. Když jsem zaostřil na text, vůbec jsem nerozuměl, o čem to má vlastně být.
"Ty to zvládneš. Jsi šikovná a pilná studentka," políbil jsem ji do vlasů. Pak jsem se nabídl, že tentokrát udělám oběd já, aby se Any mohla nerušeně učit, posléze jsem po sobě i umyl nádobí a udělal Any jednu masáž chodidel.
"Čím jsem si to zasloužila?" ptala se mě, když odkládala učebnici, aby se mohla soustředit na masáž. Byl jsem opatrný, věděl jsem, že je Any lechtivá, ale i tak se dala udělat příjemná masáž.
"Jsi se o mě tak pěkně starala, tak teď je řada na mě," ujistil jsem ji, že k tomu nemám žádné vedlejší úmysly.
"Nechceš jít někam ven? Projít se, nebo do kavárny, někam," navrhl jsem jí potom. Měl jsem chuť prostě vypadnout ven na vzduch nebo mezi lidi, to bylo jedno. Anori si ze mě sice dělala srandu, že jsem spíš samotář, ale taky mě nebavilo být pořád zavřený doma. Anori zrovna stála u jídelního stolu a srovnávala si tam nějaké papíry. Ta škola jí dávala opravdu zabrat. Zastavila se v práci, jak přemýšlela.
"Šla bych na kávu. Ale musíš mi slíbit, že mě tam zase nenecháš," hodila po mě provokativně úsměvem. Vstal jsem a pevně ji zezadu objal kolem ramen.
"Slibuju, že už tě nikdy nikde nezapomenu," pošeptal jsem jí do ucha. S tím byla spokojena. Cítil jsem, jak povolila svůj postoj a plně se opřela o mě. Moc dobře jsem věděl, že ji nic neučinilo klidnější, než když jsem jí stále dokola opakoval a dokazoval, že miluji jen ji. Byl jsem si tím jistý, i když to z mého chování nebylo vždycky patrné. Ale Anori to těšilo slyšet a mě neubylo, když jsem to sem tam zopakoval. Což mi připomíná, že jsem jí už dlouho nekoupil květiny, jen tak…
"Tak půjdeme?" vytrhla mě z přemýšlení. Přikývl jsem. Oblékli jsme si kabáty, protože venku už bylo opravdu chladno a vydali se směrem k naší kavárně. Měli jsme štěstí a i náš oblíbený box byl zrovna volný.
"Co si dáš? Jako obvykle?" zeptal jsem se, když jsem jí pomáhal z kabátu. Občas jsem si říkal, jestli ji ta moje galantnost neobtěžuje. Dnešní ženy, ze Země obzvlášť, byly emancipované a na nějaké mužské manýry si nepotrpěly. Any si ale nikdy nestěžovala a vždycky s úsměvem poděkovala. Anori mezitím vymyslela, co by si dala.
"Půjdu to objednat," řekl jsem jen tak informativně.
"Ne, půjdu já," zarazila mě s pohledem upřeným k baru. Taky jsem se tam podíval. Na barové židli tam seděla Colin. Ona nás opravdu snad pronásleduje.
"Jen objednám a hned přijdu, slibuji," stiskl jsem jí ruku. Chvíli se mi dívala do očí, než sklopila hlavu a pohled stočila stranou.
"Věřím ti," zamumlala pak. Co jiného jí taky chudince zbývalo, že? Zařekl jsem se, že s ní nebudu mluvit. Objednal jsem a chtěl se rychle vzdálit, ale Colin byla rychlejší.
"Trene počkej. Už je to zase chvíle, co jsme se neviděli," usmála se na mě a ruku mi přitom držela položenou na paži. Přetrpěl jsem ji tam.
"Jestli mě omluvíš, jsem tu s Anori, čeká na mě," řekl jsem, jak nejmírněji jsem dovedl a o krok jsem od ní poodstoupil. Colin se zatvářila zmateně, až do teď jsem ji od sebe nikdy neodstrčil, ale moje hra si zrovna teď vyžadovala, abych byl víc loajální své snoubence. Bez dalšího vysvětlení jsem odešel zpět do našeho boxu a políbil jsem Any krátce na rty. Vypadala spokojeně a to bylo i mým dnešním cílem. Najednou se ale zamračila a mě bylo jasné, co se děje.
"Vyhodí nás odsud, když ji opařím kávou?" zabručela si Anori spíš pro sebe, ale já to slyšel.
"Myslím, že ano. Buď hodná holka a tvař se mile," mrkl jsem na ni. Jen protočil oči v sloup a to už u nás byla Colin.
"Udělám vám společnost," zašvitořila a posadila se blíž ke mně. Nic jsem na to neřekl a i Anori mlčela. Pak nám přinesli objednávku. Mě černou kávu a Anori pro tentokrát kapučíno a dobře vypadající dezert.
"Když vidím ten Anorin dezert, mají tady výborný borůvkový. Ten někdy musíte ochutnat," začala Colin konverzaci, která snad nemohla být křečovitější.
"Já sladké moc nejím," pokrčil jsem rameny. To si o mě opravdu nic nepamatovala? Anori se nevyjádřila, jen natáhl svou lžičku ke mně.
"Ochutnáš?" nabídla mi. Normálně jsem odmítal, ale tenhle vypadal opravdu dobře.
"Myslím, že výjimečně neodolám," přijal jsem.
"Tušila jsem to," zasmála se. Věděl jsem, že to dělá hlavně Colin na truc a tentokrát jsem hrál s ní. Potřeboval jsem ji občas ujistit, že patříme k sobě, aby mi znovu neutekla. To už bych nevydržel. Colin pak něco povídala, já jsem jí občas odpovídal, Anori jen když byla tázána. Celou dobu měla tak nepohodlně položenou ruku daleko na stole. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, proč ji tak má. Celkem přirozeným pohybem jsem natáhl svou ruku a propletl si s ní prsty. Všiml jsem si, jak Colin trochu zkřivila tvář, ale dělal jsem, jako že nic.
"Ach, málem bych zapomněla. Tvoje snoubenka mě jaksi zapomněla pozvat na tvoje narozeniny. A protože ona by mi to jistě nedovolila, tak se ptám tebe, jestli můžu přijít," řekla a opět mi položila ruku na paži, pravděpodobně v reakci na naše propletené ruce. Chvíli jsem přemýšlel, než mi došlo, že mám opravdu narozeniny. Ach jo, zase o rok starší. Pak mě došla druhá věc.
"Já jsem ani neregistroval, že mám narozeniny. Natož pak abych plánoval nějakou oslavu," zavrtěl jsem hlavou.
"Přede mnou si nemusíš hrát na tajnosti. Všichni o tom mluví," mrkla na mě. Ale já opravdu netušil, o čem všichni mluvili.
"Mlč, sakra," obořila se na ni Anori a pak si volnou rukou promnula spánek. A já si dal jedna a jedna dohromady.
"Mělo to být pro tebe překvapení. Plánujeme to už čtrnáct dní. Jen nikoho nenapadlo, že by to někdo mohl prásknout," zamračila se Anori na Colin, která si skousla ret a pokrčila rameny.
"To nevadí zlato, já budu mít radost i tak," chlácholil jsem ji.
"Ale ztratilo to ten prvek překvapení," brblala dál. Nedivil jsem se jí, že byla naštvaná. Já bych byl na jejím místě taky.
"Každopádně, taky přijdu," ujistila mě Colin mrknutím a natočila si pramen vlasů na prst. Nebyl jsem slepý, jak si Anori myslela, a viděl jsem, jak mě Colin svádí. Potřeboval jsem to ale využít pro vlastní prospěch. Ovšem ne teď.
"Je to Anorina oslava. Nebudu jí zasahovat do organizace," pokrčil jsem rameny. Any mlčela a zírala stranou, ale nakonec ze sebe dostala něco, co se dalo považovat za souhlas. Asi už jí to bylo prostě jedno. Stiskl jsem jí ruku o něco silněji. Colin ještě chvíli povídala, přitom se na mě v jednom kuse usmívala, dotýkala se mojí paže, jednou mi dokonce zastrčila pramen vlasů za ucho. Všechno jsem to snesl, občas ji počasoval úsměvem, ale věděl jsem, že se pohybuji na tenkém ledě. Anori byla hned tady a samozřejmě taky viděla všechny tyhle projevy. Proto jsem se celou dobu díval jen na ni, tiskl jsem jí ruku a od Colin se neustále lehce odtahoval. Přesto to na Anori bylo příliš a v jednu chvíli se zvedla, vzala si kabát a prostě bez jediného slova odešla.
"Nezajdeme na skleničku? Když jsme teď sami," přisunula se Colin úplně ke mně a položila mi ruku na stehno. Byla by to výborná příležitost, jak z ní konečně dostat něco užitečného, ale doma bych našel jen prázdné pokoje.
"Někdy jindy. Teď musím za ní," zavrtěl jsem hlavou, odešel jsem zaplatit a vyběhl ven, abych našel Anori. Nestihla dojít moc daleko, takže jsem ji snadno doběhl.
"Jsem tady, zlato," objal jsem ji kolem ramen a vtiskl jí polibek na spánek.
"Věděla jsem, že přijdeš," usmála se. Poznal jsem, že mluvila vážně.
"No jasně, patříme přece k sobě," usmál jsem se nazpět. Cestou jsme potkali Terua.
"Anori, chtěl jsem s tebou mluvit o…ehm," zarazil se, když mu došlo, že jsem tu taky.
"Teruo, klidně mluv. Colin mu to prozradila," uklidnila ho Anori.
"Ta ženská je postrach," ulevil si Teruo. Taky ji neměl rád a já se mu nedivil.
"Budu dělat překvapeného, jestli tě to potěší," slíbil jsem. Teruo se jen ušklíbl a odvedl si Anori kus stranou, kde spolu chvíli diskutovali, příliš tiše na to, abych něco slyšel.
"Tak se tedy uvidíme zítra," rozloučil se pak.
"Když už to není tajemství, můžeš mít říct, co mě čeká," vyzvídal jsem od ní.
"To tedy nemůžu," vrtěla se smíchem hlavou.
"Tak mi alespoň prozraď, co od tebe dostanu," naléhal jsem na ni.
"Nic ti nepovím," odmítala.
"Dostanu alespoň svůj obvyklý dárek?" zajímal jsem se. Anori na mě vytřeštila oči a mě bylo naprosto jasné, že vůbec netuší, o čem to mluvím.
"Obvyklý?" opakovala po mě a bylo jisté, že jí to teď v hlavě šrotovalo, co mám na mysli.
"No přece svou dárkově zabalenou snoubenku," prozradil jsem jí, abych ji už déle netrápil. Dala se do hlasitého smíchu.
"Říkala jsem si, že tenhle dárek se pořád opakuje, až by se ti mohl zajíst," řekla a hravě se jí zablýsklo v očích. Zavrtěl jsem hlavou, abych jí dal najevo, že tenhle svůj dárek chci. Dokonce víc než celou nějakou oslavu. Doma jsem jí podržel otevřené dveře.
"Nemám ráda, jak se takhle brzo setmí," postěžovala si Anori. Ovšem nerozsvítila, místo toho jen zapálila svíčku, co nám dělala dekoraci na konferenčním stole. Utvořilo to nádhernou atmosféru.
"Miláčku, říkal jsem si, co kdybych ten dárek dostal už dneska, hm?" pokoušel jsem ji.
"Můžeš ho dostat dneska, zítra a i pozítří," slíbila mi se skousnutým rtem.
"To je ale výborná zpráva," zazubil jsem se a to už jsem ji celou vysvlékal. Když mi o pár hodin později ležela v náručí, byl jsem s dneškem velmi spokojený. Měl jsem trochu pocit zadostiučinění, že jsem dal Anori jasně najevo, kdo je vítěz mého srdce. Všiml jsem si, že se s Colin často předháněly v tom, která je pro mě lepší. Ale i kdyby Colin vedla, já bych jí stejně za Anori nevyměnil. Už ne. Ona už jednu šanci měla. A neuvěřitelně ji zpackala. Ublížila mi víc, než kterákoliv z přítelkyň. Možná bych ji po nějaké době dokázal mít rád, za předpokladu, že bych někdy skousl tu levárnu, co mi provedla. Jenže to nebylo jisté. Anori místo toho byla přímo tady. Milovala mě a já ji. Neměl jsem už jediný důvod je společně srovnávat. Přišlo mi ale, že Anori se s Colin srovnávala až příliš. A poslední dobou se svým výsledkem očividně nebyla spokojená. Nebyl jsem tak naivní, abych věřil jejím nuceným úsměvům. A taky jsem ji v noci, když spala sama v ložnici a já zůstával v obýváku, slyšel plakat. Přemýšlel jsem, co ji tolik znejistilo. Přehrával jsem si v hlavě naše poslední setkání s Colin, když za mnou přišla domů. Řekla snad něco, co ji oproti Anori zvýhodňovalo? A pak mi to docvaklo. Anori byla jen v kuchyni, byl jsem si jistý, že slyšela každé naše slovo. Takže ji neunikla ta narážka s dítětem, kterou Colin udělala. A určitě slyšela i moji odpověď, která nebyla myšlena nijak jinak, než jako otevřená dvířka k tomu, aby mi Colin konečně prozradila, proč se mě tak zoufale snaží získat zpátky. Vrtalo mi hlavou, proč by mě měla chtít, a neviděl jsem žádný jiný způsob, jak to z ní dostat, než jí hrát do karet a snažit se působit dojmem, že se pořád nemůžu mezi Anori a Colin rozhodnout. Takže ty slzy tenkrát opravdu nebyly od cibule, jak jsem si už původně myslel. Anori se mi zavrtěla v náručí a cítil jsem na sobě její pohled. Políbil jsem ji na čelo.
"Nemůžeš spát?" zeptala se mě.
"Mám příliš mnoho myšlenek," přikývl jsem. S takhle těžkou hlavou opravdu jen tak neusnu.
"O čem jsou?" zeptala se mě. Nevím, jestli mi chtěla jen ulevit od všech těch starostí, nebo chtěla vědět, jestli náhodou nemyslím na Colin, ale její zájem mě těšil.
"Přemýšlím nad tím, jak se budou jmenovat naše děti," řekl jsem schválně. Anori se zvedla na lokti, aby mi lépe viděla do obličeje.
"Naše?" zeptala se.
"A čí jiné? Moje a tvoje," ujistil jsem ji. Nijak neokomentovala to, že ji pomyšlení na to, jak bych měl mít děti s Colin, trápilo. Jen si podepřela hlavu dlaní a druhou rukou mi prohrábla vlasy.
"A k čemu si došel?" zeptala se s jemným úsměvem. A sakra, zase tolik jsem nad tím nepřemýšlel.
"Žádné se nebude jmenovat Anthony, to bych mu neudělal," řekl jsem tu jedinou věc, o které jsem měl naprosto jasno.
"To jsem ráda, že se alespoň na tomhle shodneme. Sice nerada porušuji vaši rodinnou tradici, ale tři v řadě stačí," škádlila mě. Zasmál jsem se s ní. Třikrát bylo opravdu více než dost.
"Ale myslím, že tuhle debatu můžeme ještě na dlouho odložit," zabroukala pak. Přikývl jsem.
"Co tě trápí dál," pokračovala v původní debatě.
"Co na mě chystáte na té oslavě," zabručel jsem a jí to opět vykouzlilo úsměv na tváři.
"Nic hrozného, slibuji. Vím, že oslavy nemáš moc rád a tak jsem byla rozumná," ujistila mě. Za odměnu jsem ji dlouze políbil a zvrhlo se to v dalších pár minut lásky. Druhý den ráno jsem vyzvídal, kdy a kde to bude, ale Anori mlčela. Po obědě už jsem byl nedočkavý, jako malý kluk, což byl možná i Anorin záměr. Kolem druhé hodiny se ke mně přitočila.
"Bude to v místní vinárně. Je tam sál," oznámila mi a pak si zase odběhla po svém. Netrvalo to ani půl hodiny a uslyšel jsem bouchnutí vchodových dveří. A jak jsem následně zjistil, byl jsem v domě sám. Taky jsem se oblékl a vydal se ven. Když jsem ji nikde neviděl, vydal jsem se tedy do vinárny. Možná už tam jsou. Anebo šla taky úplně někam jinam. Když jsem vešel dovnitř, obsluha na mě zmateně koukala a nevědoucně krčila rameny. Seběhl jsem po schodech dolů.
"Překvapení," ozvalo se několikahlasně. Spodní sál byl vyzdobený malými žárovkami, které poskytovaly dost světla, ale zároveň to všechno působilo tak útulně. Naproti mně byl stůl plný jídla a pití s velký dortem uprostřed, a za ním se mačkali všichni mí přátelé. A konečně ke mně přistoupila i moje snoubenka, která měla krásné černé, po kolena dlouhé šaty, které měly jemnou černou krajku v místě zad. Znovu jsem se přesvědčil, že krajku mám na ní moc rád a bylo mi jasné, že k Vánocům bych jí měl pořídit nějaký pěkný krajkový komplet, ve kterém by se mi mohla předvést.
"Všechno nejlepší lásko," popřála mi jako první a vtiskla mi dlouhý polibek a několik balíčků. Bylo mi jedno, co v nich bude. Já se těšil na svůj postelový dárek. A pak už jsem šel z ruky do ruky, kdy mi každý chtěl pogratulovat. Byl tu i Teruo a tentokrát dokonce přivedl i svou přítelkyni, která se zrovna živě bavila s Anori. Doufal jsem, že spolu budou vycházet. Bylo by hezké mít někoho na dvojité rande. Chci říct, Anori by se to určitě líbilo. Řekl bych, že ji trochu unavovalo být pouze v přítomnosti mých pánských přátel nebo bývalých přítelkyň. Když už o nich mluvíme, Colin tu nechyběla. Místo dárku přinesla krabici na dort, ve které se skrýval onen borůvkový zákusek, o kterém včera tak básnila. Jestli se mě rozhodla zabít, pak to byl velice vhodný dárek. Anori proti její přítomnosti neprotestovala, asi mi nechtěla kazit narozeniny, ale poctivě se jí vyhýbala. A já abych ji netrápil, jsem se jí brzy zařadil po boku a nehnul se od ní ani na krok, aby Colin neměla příležitost si mě odchytit. Někdo zapnul muziku, a tak se rozjela zábava, během které bylo celkem snadné držet si Colin od těla. Nejlepší dárek jsem dostal od Anori a Terua, jako obvykle. Domluvili se a každý z nich mi koupil jeden díl knihy, které mi chyběly do konce série. Sám jsem se chystal, že si je v blízké budoucnosti pořídím a oni mě předběhli. Any mi pak ještě pořídila skvěle vonící sprchový gel jak pro muže, tak pro ženy. To byl skvělý dárek, který sliboval spoustu společných sprch.
"Dáš si kousek dortu, miláčku?" zeptala se mě Anori, která se ujala jeho krájení
"Určitě ochutnám," přikývl jsem. Colin se obsloužila svým vlastním zákuskem, který všem aktivně nabízela, dokonce i mě, až s tím byla otravná. Původně jsem ji nechtěl shodit, ale nedala mi na výběr.
"Jsem na borůvky alergický," řekl jsem jí. Colin zmateně otevřela ústa a všiml jsem si, že se Anori pro sebe ušklíbla. Colin zamumlala nějakou omluvu a stáhla se. Tak děsně mi lezla na nervy, že jsem se snad i vzdal touhy po tom zjistit, proč se mě tak zoufale snaží získat. Teď bylo nejdůležitější vykouzlit úsměv na tváři mé snoubenky. Vzal jsem si dort, který mi podávala, a snědl ho. Naštěstí mi Anori dala jen malý kousek. Pak jsem ji vytáhl na parket a zůstal tam s ní několik písniček. Any byla výborná taneční partnerka. Nechávala se mnou vést, takže jsme působili jako velice sehraná dvojice. Nebylo nic horšího, než když žena neustále zasahovala do kroků a snažila se vést, takže to pak vypadalo velice komicky a neohrabaně. Následně si mě odchytilo pár známých, které jsem už delší dobu neviděl, a tak jsem se i s nimi zdržel rozhovorem. Nechápal jsem, kde na ně Anori vzala kontakt. Řekl bych, že o většině z nich jsem před ní nikdy nemluvil, a když ano, tak je nikdy neviděla osobně. A pak jsem si všiml, že na parketu mezi ostatními páry kroužila Any s Teruem a o něčem spolu diskutovali. Už mi bylo jasné, kdo jí ty kontakty dal. A ne že bych se zlobil. Když přitančili blíž ke mně, natáhl jsem ruku, a za paži si přitáhl Anori k sobě. Teruo se jen zasmál, vysekl Anori poklonu a odešel za svou přítelkyní.
"Tohle je moje snoubenka, Anori," představil jsem ji.
"Už jsme měli tu čest, když nás zvala. Moc pěkná oslava, Anori," reagoval jeden z mých známých a stiskl ji v krátkém objetí. Pak nám s Any nechali trochu času o samotě.
"Všem se ta oslava moc líbí," pochválil jsem ji.
"Důležité ale je, jestli se líbí tobě," opáčila a nechala se přitáhnout do náruče. Políbil jsem ji na krk.
"Mě se taky moc líbí," ujistil jsem ji. Anori přikývla, ale nedívala se na mě. Dívala se na Colin, která stála v rohu a něco vyprávěla dalším mým spolužákům. Často padalo Anorino jméno. Any zatnula pěsti.
"Miluji tě," zašeptal jsem jí do ucha, abych jí zabránil se na Colin vrhnout Zabralo to. Otočila se zpátky na mě a věnovala mi několik polibků na rty.
"Já miluju tebe," odpověděla pak. Odvedl jsem ji představit dalším přátelům a Any se nebránila. Chovala se jako ta nejvzornější snoubenka na světě. Kdyby mi občas nestrčila ruku do zadní kapsy kalhot, myslel bych si, že mi ji někdo vyměnil. Colin jsme se poctivě vyhýbali a postupně mě přestalo bavit opakovat pořád dokola ty stejné fráze.
"Nepůjdeme už?" zeptal jsem se Anori šeptem.
"Jak chceš. Je to tvoje oslava," usmála se na mě a nechala mi volné pole působnosti. Oznámil jsem dost hlasitě, aby mě všichni slyšeli, že děkuji za účast, že jsem je rád viděl, ale že je na čase odejít. Trvalo ještě značnou chvíli, než jsem se rozloučil s lidmi, se kterými jsem chtěl, ovšem nakonec jsme se přece jen dostali k odchodu. Tam si nás odchytila Colin.
"Už odcházíte?" zeptala se mě sladce a přitom mrkala jako o život.
"Ano, nemůžu se dočkat svého ložnicového dárku," oznámil jsem jí a objal Any kolem ramen. Ta jako na povel zrudla. Co má pro mě připravené, že je z toho tak nesmělá? Byla to celkem vzrušující myšlenka, kterou jsem cítil až v rozkroku. Colin se opět zasekla a pak vykoktala něco jako rozloučení. Já táhl Anori pryč, aby nás už nikdo nezastavil. Venku mě překvapil bílý poprašek.
"Sněží," usmála se Anori. Byla pořád trochu dítě. Já z toho rozhodně takovou radost neměl.
"Já nejsem žádné dítě. Jestli na mě takhle nahlížíš, tak to asi žádný dárek nedostaneš," zašeptala mi do ucha. Zapomněl jsem, že občas slyší, co si myslím.
"Jsi nádherná mladá žena a nemůžu se dočkat svého dárku. Třeba i pěkně poprosím, jestli to bude třeba," ujistil jsem ji. Až příliš jsem se na ni těšil, než abych si tu hrál na drsňáka. Chtěl jsem ji. Zrovna dnes, zrovna teď. Anori se nahlas rozesmála.
"Řekni mi, co chystáš," naléhal jsem na ni. Ale ona dokázala být celkem úspěšná v odepírání. Až domů mi neřekla jediné slovo. V hale jsem jí pomohl z kabátu. Odvedla mě ložnice, která byla pořád stejná, jako předtím. Zmateně jsem se rozhlédl.
"Co hledáš?" zeptala se s úsměvem.
"Čekal jsem něco víc extra. Červené povlečení, intimní hudbu a uprostřed místnosti striptýzovou tyč," odpověděl jsem, což Anori opět rozesmálo.
"Ty bys mě chtěl vidět u tyče? Myslím, že by sis to pak rychle rozmyslel," smála se a svlékala mě z košile. Mým rtům se ale úspěšně vyhýbala.
"Ale nerozmyslel. Taková nádherná žena, to by byla pastva pro oči," zavrněl jsem jí do ucha, ale než jsem si ji stihl stáhnout do náruče, odstrkala mě k posteli, na kterou jsem si na její pokyn sedl. Následně na to se pokojem ozvala příjemná hudba a Any se postavila přede mě. Pomalu se začala svlékat z šatů. Tak pomalu, jak jen to dokázala. Pravděpodobně odhalila mojí oblibu jejího těla v krajkách, protože spodní prádlo, které si na dnešní večer vybrala, bylo dokonalé. Přešla k posteli, ale neposadila se ke mně.
"Smím prosit?" zeptala se místo toho s úsměvem. Nemohl jsem ji odmítnout. Ale nejdřív mě ještě musela zbavit kalhot. Nevymýšlel jsem nic složitého. Jen jsme se pohupovali ve společném pomalém rytmu a pomalu se otáčeli. Konečně mě nechala ji políbit.
"Všechno nejlepší k narozeninám," popřála mi ještě jednou. Jo, tohle bylo zakončení narozenin přesně podle mého gusta.