,,Nemohu žít, odešel mi život. Nemohu žít, odešla mi duše.''

Duben 2015

Pánská jízda

28. dubna 2015 v 7:54 | Yui-chan |  Růže msty
Tak jsem opět zde. Mám jako vždy zpoždění, ale mám tolik práce okolo, že na psaní mi toho času už moc nezbývá. I tak doufám, že si tento díl užijete a budete se těšit na další. Za komentář budu ráda :)
.
.
Vánoční svátky a následně i oslavy Silvestra jsme kupodivu přežili ve zdraví. Ne, že bychom měli problém já s Any, to spíš Colin znepříjemňovala jejich atmosféru. Nedala na moje upozornění a neustále se kolem mě točila. Tentokrát ale ne s úsměvem, nýbrž s pěkně kyselým obličejem. Já si jí nevšímal a věnoval svou pozornost Anori, ovšem cítil jsem, že na mě Colin zírá, kamkoliv jsem se pohnul. A že byla opravdu všude. Bydlela v pronájmu u jedné starší paní, takže jí nic nebránilo vrátit se domů. Ona to ale neudělala a nikdo nevěděl proč. Nejvíce nám kazila silvestrovské oslavy, kdy se připojila k jakékoliv zábavě, ve které jsme figurovali i my a dokázala mě vážně otrávit. Naopak Anori s ní měla trpělivost a pořád mě mírnila, abych neudělal něco, čeho bych pak litoval. Nechápal jsem, kde se v ní ta tolerance brala.
*****
"Anori, mohl bych s tebou mluvit?" promluvil děda na mou snoubenku. Bylo to pár dní po novém roce.
"Jistě," přikývla a rukou pokynula směrem k volnému křeslu.
"O samotě, pokud můžu poprosit," zavrtěl děda hlavou a podržel otevřené dveře z místnosti. Zamračil jsem se, co bylo tak důležitého, že jí to nemohl říct přede mnou? Děda přece úplně přesně nevěděl, že náš vztah funguje rovnoprávně, takže by tu zprávu měl říct hlavně mě. I Anori se zatvářila překvapeně, ale ochotně vyskočila na nohy a následovala ho na chodbu. Já chtěl pracovat, ale moje myšlenky se točily kolem toho, co jí tak může chtít. Nakonec jsem vzdal snahy o práci a jen sledoval dveře. Anori se objevila během chvíle a samozřejmě jí neušel můj tázavý pohled. Zářivě se usmála a posadila se ke své práci.
"Ale no tak, zlato. Okamžitě mi pojď říct, co se stalo," zaúpěl jsem. Ona jediná mě dokázala trápit tím, když mi nechtěla říkat důležité informace.
"To je mezi mnou a Anthonym," zavrtěla hlavou, až se jí kadeře rozlétly kolem obličeje.
"Je divné, že bys měla mít přede mnou tajnosti. A na dědu mi to taky nesedí, že by s tebou něco domlouval za mými zády. Tahle to tu u nás ve vztazích nefunguje," mračil jsem se.
"Ale, ale, my jsme naštvaní?" sešpulila Anori rty, jako kdyby mluvila s malým dítětem. Vstal jsem ze židle a přešel jsem až k ní.
"Nezlob mě, nebo si to zjistím," vyhrožoval jsem jí. Už jednou se mi to podařilo a hodlal jsem to zopakovat, pokud mi to nepoví. Anori se znovu zasmála a poklepala na opěradlo křesla, kde seděla. Ochotně jsem se k ní přidružil. Anori si mi hned položila hlavu na hrudník, a já ji tak mohl lépe obejmout.
"Jen se mě ptal, jestli to protažení praxe budu stíhat se školou. Nechtěl se ptát před tebou, protože nevěděl, jestli to náhodou nebyl jen tvůj nápad, jak si mě tu udržet. Samozřejmě jsem se mu přiznala, že to já jsem to navrhovala a to ho uklidnilo. Prý mi to schválí," usmála se. Tak takhle to je. Na srozuměnou jsem ji políbil do vlasů.
"To jsem moc rád," usmál jsem se. Vědomí toho, že mi tu Anori bude dělat dalšího půl roku milou společnost, a že já nebudu muset hledat novou sekretářku, mi zvedlo náladu. A díky tomu mi šla práce od ruky mnohem lépe, než obvykle. Termín, kdy jsem měl odevzdat tu komplexní prezentaci, se sice rychle blížil a já ještě nebyl hotový, ovšem viděl jsem to optimisticky. V pohodě to stihnu, a pokud se trochu vybičuji k rychlejšímu tempu, zůstane mi ještě pár dní rezerva. Odpoledne jsme si s Anori sbalili věci a odjeli domů. Cestou ze stájí jsme potkali Colin. Oba nás zpražila kyselým pohledem a já na truc vzal Anori za bradu a dlouze ji políbil. Ta velmi rychle pochopila a přestala se mi bránit. Tedy ne že by proti mně měla šanci, kdybych ji opravdu chtěl za každou cenu políbit, prosadil bych si to. Anori se naštěstí líbání nebránila, i když to bylo někomu naschvál.
"Ty jeden provokatére," zasmála se, když Colin oddupala dostatečně daleko a my pokračovali v cestě domů. Aten, Anorina kočka, která z toho roztomilého koťátka vyrostla v pořádnou šelmu, se nám hned vrhla naproti a samozřejmě začala u mě.
"Proč to zvíře nebere na vědomí, že mě má vynechat," rozčiloval jsem se, když jsem ji v ruce odnášel na její pelíšek.
"Protože tě má ráda a nechápe, jak ty jí můžeš mít nerad," zasmála se Anori, kočku mi vzala z ruky a i s ní se posadila na pohovku. Posadil jsem se k ní a drbal je na hlavě obě dvě. Co mi taky zbývalo. Anori se mi nenutila na klín s takovou vervou jako ta kočka. O chvíli později odešla Anori udělat večeři a já se začal probírat dopisy.
"Něco zajímavého?" ptala se mě Any, když prostírala stůl a já byl zcela pohroužen do čtení.
"Zve nás Juana domů, abychom oslavili její narozeniny," oznamoval jsem a podával jí onen papír. Jen zběžně si ho přečetla.
"Kdy je vlastně má?" zeptala se pak trochu zahanbeně. Nevěděl jsem proč, nemusí si přece pamatovat narozeniny všech členů mojí rodiny. Byl bych rád, kdyby zapomněla ty moje, hlavně tedy to kolik mi je, ovšem to bylo jen marné přání.
"Za čtrnáct dní," usmál jsem se. Bylo ještě dost času pořídit nějaký pěkný puget. Po večeři jsme se opět natáhli na pohovku, já se natiskl na její zadní část, Anori se pak přitiskla zády ke mně.
"Měli bychom pořídit širší pohovku," prohodil jsem se.
"To bych se k tobě nemohla tak pěkně tisknout," zavrtěla Anori hlavou a pak se dost krkolomně přetočila na záda, takže jsme si viděli do obličeje.
"Víš, vrtá mi hlavou něco, co jsi řekl Colin," promluvila pak a přitom v prstech žmoulala límeček mojí košile.
"Copak, srdíčko?" nakrčil jsem trochu čelo, protože jsem moc netušil, na co se mě zeptá.
"Řekl jsi jí, že jsem musela obětovat hrozně moc věcí, abychom mohli být spolu. Já ale nevím o ničem, co jsem ti obětovala," mračila se tentokrát ona.
"Obětovala jsi mi úplně všechno. A chystáš se mi obětovat celý svůj život," usmál jsem se, to bylo přece jasné ne? Byl jsem jenom míšenec a ona se se mnou zahazovala.
"Díváš se na to špatně. To, že jsem s tebou, je pro mě výhra. Rozhodně ne oběť," zavrtěla hlavou. To ona se na to dívala úplně špatně.
"Možná je dobře, že jsi vyrůstala na Zemi a ne tady. Pak bys pochopila, že já se na to dívám dobře. Jsi vyvolená, navíc čistokrevná čarodějka. Mohla bys mít kolem každého prstu omotaného jednoho bohatého, hezkého, mladého a hlavně nemíšeného chlapa. A ty tu místo toho ležíš se mnou. Mohla by sis bydlet v nějakém luxusním domě, který by pro tebe Dante uvolnil i se spoustou sloužících. Nemusela bys do konce života hnout prstem. Místo toho bydlíš v tomhle malém domku, staráš se o jednoho starého míšence, který nemá nic než dluhy, se kterými mu jednou budeš muset pomoct vlastní výplatou. Přijde ti, že mi toho dáváš málo?" nadzdvihl jsem obočí. Normálně bych se tímhle vysvětlením nenamáhal, ale Anori prostě měla špatný náhled na věc. Any se přitáhla, aby mě mohla políbit. A pak mi dala jeden úplně malý políček. Ani bych ho necítil, kdybych tu ruku neviděl dopadat.
"Ještě jednou na mě použij výraz čistokrevná, a budeš si přát, abys mě neznal. Já nejsem žádný pes," zamračila se. Asi jsem mohl volit trochu lepší slova, ale jak to lépe vyjádřit? Anori mi mezitím stihla věnovat další slabý políček.
"A ty nejsi žádná méněcenná bytost. Protlač to konečně do tý svý palice. Já tě miluju," řekla.
"To já přece vím. Jen nechápu proč zrovna já," pousmál jsem se a raději jí chytil ruce do svých, aby mě nemohla dále pohlavkovat.
"Je mi úplně jedno, jestli jsi míšenec, anděl, démon nebo čaroděj, i kdybys byl jenom člověk, jsi můj. Já nechci žádné zámky. Tohle je ten nejkrásnější dům, jaký jsem si pro sebe ani nedovolovala představit. A budu jen ráda, když mi dovolíš pomoct ti s rozpočtem. Bohatství pro mě nikdy nebylo rozhodující. A možná nejsi tak mladý, jak jsem si představovala, ale mě to nevadí. Občas si z tebe dělám srandu, ale nemyslím to zle. Navíc jsi ten nejkrásnější mužský na celém světě. Takže já jsem ti nic neobětovala," přesvědčovala mě. Já vím, že už mi tohle všechno řekla několikrát, ale moc hezky se to poslouchalo znovu.
"Na tohle máme očividně každý úplně jiný názor," zavrtěl jsem s úsměvem hlavou. To já tu by ten, který něco (nebo spíš někoho) vyhrál. Doteď nemůžu pochopit, co za životní štěstí zapůsobilo, že si Anori vybrala za partnera zrovna mě a bezmezně mě milovala. To jsem věděl. Ze všeho, co mi dokázala odpustit. A nejvíce jsem nechápal, jak si mohla myslet, že já jsem tady ta lepší partie. Nebyl jsem ničím výjimečný.
"To očividně ano, nemůžu uvěřit, že můžeš mít tak potrhlý názor na věc. Ovšem je tu ještě něco důležitějšího, na co se tě musím zeptat," zvážněla. Naklonil jsem hlavu ke straně a poslouchal.
"Řekl jsi, že i ty jsi spoustu věcí obětoval. Jaké?" zeptala se. Tak na tohle jsem jí nechtěl odpovídat.
"Nic tak závažného, jako ty pro mě. Nechceš čaj?" pokusil jsem se zvednout. Anori mi chvíli bránila, ale pak si povzdechla.
"Ráda, nějaký ovocný," přikývla. Popravdě, nečekal jsem, že mě nechá odejít, myslel jsem, že se bude hádat. Příjemně mě to překvapilo. Když jsem se vrátil s hrnečky, poděkovala, ale pořád mě propalovala pohledem. Zasmál jsem se. Bylo by příliš krásné po ní chtít, aby věci, které jí nechci říct, prostě nechala být.
"Zlobíš se na mě?" zeptal jsem se.
"Trochu. Pořád máš přede mnou tajemství, ale já ti musím říkat úplně všechno. To není fair," zamračila se.
"To máš pravdu. Ty se zase odmítáš podřizovat jakýmkoliv pravidlům, ale po mě chceš poslušnost," vrátil jsem jí to. Několikrát zamrkala, ale pak musela uznat, že ani její chování není fair. A tak mě naprosto překvapila, uložila se mi do náruče a nechala se rozmazlovat.
"Nikdy ode mě neodcházej," zašeptal jsem jí do ucha.
"Já se nikam nechystám, už nikdy" usmála se. Nechal jsem to být. V blízké době jí možná řeknu, čeho jsem se vzdal já, a to by se jí nemuselo líbit. Teď se budu mít na co odvolat, kdyby si svá slova rozmyslela. A tak jsem jí navíc ještě hýčkal, jak nejlépe jsem dovedl. Dokonce jsem využil ve sprše ten sprchový gel, který jsem od ní dostal a jeho použití jsem tolik odkládal. Teď ovšem byla ta správná chvíle.
*****
Konečně jsem dodělal tu pitomou prezentaci a mohl si tak odškrtnout jeden velký rest. A taky se velmi rychle přiblížily narozeniny mojí mámy. S Anori jsme vybrali moc pěknou kytici a jelikož Anori nechyběl ten ženský cit na pořizování těch pravých dárků, velmi brzy si vzpomněla, že si Juana často stěžuje, že nemá žádnou naši pořádnou fotografii, kterou by si mohla vystavit. A tak jsme nechali vyvolat pár pěkných společných fotek, které jsme zabalili do dárkového papíru. Prošli jsme přechodem, takže nám cesta netrvala ani půl hodiny a už jsme zvonili u dveří. Juana z nás měla takovou radost i přes to, že nás sama zvala. Předali jsme své dárky a uvnitř se mohli uvítat s Airine, Sethem, Timem, Nikem, Danym a tátou. Fren se omluvila, ale měla oslavu se svou rodinou, což se dalo považovat za přijatelnou výmluvu. Dobře jsme se bavili, máti opět připravila hromady dobrého jídla a pití, navíc hrála hudba, kterou jsem měl rád. Prostě skvělé odpoledne, dokud se neozval zvonek.
"Vy jste ještě někoho zvali?" ptala se zmateně Juana. Všichni vrtěli hlavami, takže se Juana prostě odebrala ke dveřím. Hned jsme uslyšeli hlasy všech našich tetiček z mamčiny strany. No výborně. I táta je slyšel. Střelili jsme po sobě rychlým pohledem a oba se naráz zvedli a vydali se ke dveřím vedoucím na zahradu. Nechtěli jsme Juaně kazit narozeniny zbytečnou scénou. A v naší přítomnosti by jistě nějaká proběhla. Udělal jsem jen pár kroků směrem do zahrady, když mě doběhla Any.
"Nemusíš chodit se mnou. Proti tobě nikdo nic nemá," políbil jsem ji na čelo, vědom si tátovi přítomnosti, takže jsem nezacházel nikam dál.
"Já ale patřím k tobě. Navíc opravdu mi není příjemné poslouchat urážky na tvou adresu, a chválu, jak moc by mi to s Nikem slušelo," zašklebila se. Tomu jsem se zasmál, objal jsem ji kolem ramen a vydali jsme se k plotu. Věděl jsem, že pro Any je příliš vysoký. Táta ho bez problému přeskočil a pak nastavil ruce, do kterých jsem mu Anori podal. Měl na to úplně stejný názor. Já se pak přehoupl velmi snadno.
"Děkuji," obdarovala nás Anori oba úsměvem. Jelikož ani jeden z nás neměl bundu, rychle jsme se vydali směrem do města.
"Kam jdeme?" vyptávala se Anori.
"Vzhledem k tomu, že tohle není poprvé, co utíkáme zadním vchodem, máme odzkoušený záložní plán a pánskou jízdu. Pokud tedy nemáš nějaké námitky," mrkl na Any táta.
"Vůbec ne, ráda se podívám, jak se chlapci Natori baví," usmála se Anori a pocuchala mi vlasy. Od takového písklete jako byla ona, to zrovna sedělo. Prý chlapci. I táta se tomu zasmál. Odvedli jsme ji do místního klubu, kde jsme si rychle zabrali salonek s biliárem. Normálně jsme hráli v dolní hale s ostatními, ovšem Anorina přítomnost by jen vyvolala zbytečnou pozornost.
"Umíš hrát Anori?" zeptal se táta.
"Ani trochu, nestačí, když se budu dívat?" zeptala se a posadila se na kraj stolu. No, ještě že tu byl táta s námi. Jinak bych po ní totiž skočil.
"Naučím tě to. Není to složité," řekl jsem místo toho. Vzal jsem do jedné ruky tágo, do druhé svou snoubenku a vysvětlil jí základní pravidla. Táta mezitím poskládal na stůl koule.
"To znamená, že hrají pouze dva hráči, ne?" zeptala se Any, když jsem dokončil svůj výklad. Výborně, takže to pochopila.
"Ano, budu hrát s tebou," usmál jsem se. Bylo mi jasné, že ona by nám jinak vyklidila pole, jenže tohle byla skvělá příležitost se k ní i před tátou tisknout, aby to nebylo nevhodné. Navíc měla Any tak krásné květinové šaty, kterými bojovala proti vlezlému zimnímu počasí. Objal jsem ji zezadu kolem boků a podal jí do ruky tágo. Any po mně blýskla provokativním úsměvem, očividně mě prokoukla.
"Začněte," kývla na tátu a ten se hned zhostil prvního šťouchu. Brzy byla řada na nás. Překryl jsem Anoriny ruce těmi svými a spolu s ní jsem se sklonil nad stolem. Naprosto schválně mi natiskla svůj zadeček do klína. Tomu teda říkám provokace. Zamířila a s mojí pomocí umístila dvě koule do kapes.
"Jsi dobrá na to, že hraješ poprvé," uznal táta, ale samozřejmě skončil jako vítěz.
"Jedna hra mi stačila, zahrajte si spolu kluci," pobídla nás Anori a posadila se stranou. Odešel jsem ji políbit. A pak jsme si s tátou dali pár her. Anori nám asistovala a pořád se motala poblíž mě. Tohle její chování se mi moc líbilo, i když jsem moc nechápal, co za ním vězí.
"Jsi jasný vítěz, synku. Nech svého starého otce vydechnout," uznal táta svou porážku a tak jsme odešli dolů zaplatit pronájem salonku, stolu a útraty. Nějaký opilý chlápek se hned začal navážet do mé snoubenky, a dělal jí oplzlé návrhy. Velmi rychle jsem ho usadil a Anori za ruku odváděl pryč.
"Vůbec jsem netušila, že umíš hrát kulečník. A navíc takhle dobře," objala mě Any kolem pasu a vytáhla se k polibku.
"Trocha praxe z mých mládeneckých let. Any, srdíčko, já si moc vážím toho, že jsi šla se mnou," pohladil jsem ji po tvářích. Neuvěřitelně mě potěšilo, jak moc za mnou stojí.
"Samozřejmě, moje místo je tady," usmála se a přitiskla se mi k jednomu boku. To už se vrátil táta, a tak jsme se vydali na zpáteční cestu.
"No to se podívejme, budižkničemu! A ty s ním Anthony? No, co se divím, jaký otec takový syn," ozvalo se najednou. Přímo před nás přišly všechny moje tety s Juanou v závěsu. Tohle bude problém.
"Co tu vůbec děláš?" uhodily na tátu.
"On…," zakoktala rozpačitě máma. Bylo jasné, že se připravuje na to, aby se přiznala, že vzala tátu zpátky.
"Vrátil jsem se pracovně do Chamonu. Je snad něco špatného na tom, že jsem chtěl vidět svého syna?" ozval se táta a strhl všechnu pozornost na nás. Ano, to bude lepší. Nás dva už nenávidí, nemusí se obrátit i proti mámě.
"A hodný synáček samozřejmě běží na tatínkovo zavolání. A ty dítě? I ty se s nimi přátelíš? Opravdu by ti bylo lépe s Nikem," obrátily se pak na mou snoubenku.
"Šla se mnou a nedostala na výběr. Musí následovat svého snoubence a to jsem já, ne Nik. S ním nebude," pronesl jsem rozhodně a strhl Anori víc za sebe. Poslušně mlčela, což bylo další překvapení dnešního dne.
"Anthony se ti Juano vůbec nevyvedl. Úplně patří k té andělské pakáži," procedily skrz zuby a odcházely. Juana šla ještě kousek s nimi.
"Trene, je správné, že jste chránili Juanu před těmi jejich jedovatými poznámkami, ale mě na jejich názoru nezáleží. Nemusíš to brát na sebe. Já se klidně přiznám sama, že miluju tebe a ne tvého bratra," ozvala se Any, když už byly z doslechu.
"Věř mi, že takhle je to lepší," políbil jsem ji na spánek.
"Pojď ty, andělská pakáži. Počkáme na Juanu doma," zasmál se táta a očividně si z toho nic nedělal. Vzal jsem Anori kolem pasu a vydal se za ním. Máma byla opravdu zpátky během chvíle. Jak mě, tak Anori políbila na obě tváře a čelo.
"Neměli jste odcházet, děti moje," posteskla si.
"Nebudu ti přece kazit narozeniny. A Anori má vlastní hlavu," zasmál jsem se. Any opravdu odcházet nemusela. Jen mě za to lehce žďuchla do ruky. Pak jsme se rozloučili a vraceli se domů.
"Docela se mi líbí, když si mě přivlastňuješ," zavrněla Anori, když jsme byli doma. Zmateně jsem na ni pohlédl.
"Šla se mnou a nedostala na výběr. Patří mě a ne mému bratrovi. A tak to bude," napodobila mě, jak jsem reagoval na slova svých tetiček. A pak se zasmála a pocuchala mi vlasy. Taky jsem se zasmál, i když mě trápila jedna věc. Anori mi dneska opět dokázala, jak oddaně mě miluje, když se mnou odešla od Juany kvůli tetám. Tak moc, že si ji za to nezasloužím. A já jí za odměnu zatajoval informace. Měla právo vědět všechno, co si přála.
"Any, já nerad ruším tvou dobou náladu, ale máš pravdu, že jsem k tobě nebyl fair a asi bych to měl napravit. Jen si myslím, že se ti nebude líbit, co ti řeknu," začal jsem opatrně a přitáhl si jí do náruče.
"Co mi chceš říct? Nelíbí se ti moje vlasy? Přibrala jsem? Ty šaty mi neslušely?" obracela to všechno v žert.
"Nic z toho. Ptala ses mě, co jsem pro tebe obětoval," nadhodil jsem. Trochu jí ztuhnul úsměv na tváři, ale povzbudivě přikývla, abych pokračoval.
"Kromě pár věcí…," začal jsem, ale ona mě zastavila.
"Chci slyšet všechno, i těch pár věcí," řekla nekompromisně.
"Ztratil jsem pár přátel. Tety mě začaly nesnášet o něco víc. Vyostřil se můj vztah s Nikem. Už když jsem tě dostal na starost jako meertu, musel jsem odejít z celkem dobré práce i brigády, protože ty jejich narážky jsem nemohl vydržet. Spousta lidí mi předhazuje, že jsem s tebou jen kvůli tvému postavení, což samozřejmě není pravda. Obětoval jsem ti všechen svůj volný čas, i když poslední dobou ho mám zase celkem dost," usmál jsem se, abych to trochu odlehčil. I ona se usmála a pohledem mě nutila, abych pokračoval.
"Tohle všechno ale nebylo tak hrozné. Jsem zvyklý si odpírat spoustu věcí. Co ale dělám nerad je, že se vzdávám svých morálních představ a ideálů," začal jsem.
"Donutila jsem tě vzdát se tvých přesvědčení?" pípla Anori. Teď už se vůbec neusmívala.
"Vlastně ano. Kromě toho, že jsi mě přesvědčila nechat tě pracovat, což nebylo tak hrozné, je tu ještě něco, co se mi mění jen velmi těžko. V mých představách byla moje žena vždycky dokonale přizpůsobená našemu uspořádání. Chtěl jsem dívku, která by mi byla oddaná, která by mě vždy poslechla bez zbytečného vyptávání. Nikdy mě ani nenapadlo, že by mi moje žena měla neustále vzdorovat. Že by nedodržovala pravidla, která bychom nastolili. Zkrátka,…" odmlčel jsem se, protože mi došla vhodná slova.
"Nechtěl jsi dívku, jako jsem já," odpověděla za mě.
"Vlastně ano. A tohle je ten důvod, proč jsme nekompatibilní a proč se tak často hádáme. Ani naší rasovou odlišností, ani věkovým rozdílem, ale naším pohledem na vztah," řekl jsem, a přitom ji hladil po tváři. Anori chvíli hleděla do země a přemýšlela o tom, co jsem jí řekl.
"Co to tedy pro nás znamená?" zeptala se pak a kousek se ode mě odtáhla.
"Vůbec nic, lásko. Já tě miluji, a vůbec nezáleží na tom, co jsem chtěl a v co jsem věřil. Je to prostě fakt. Já se s ním vyrovnám, časem. Pro tebe se vůbec nic nemění. Jen buď trochu shovívavá pokud by ti přišlo, že se tě snažím přílišně řídit. Já jsem takový, mám rád kontrolu nad vším, co děláš, a jsem nervózní, když vůbec netuším, co máš v úmyslu. Já ti slibuji, že se pokusím,…" opět mě přerušila, když se vytáhla na špičky a vášnivě mě políbila na ústa.
"Tady se zastav. Já si na vaše pravidla teprve zvykám, ale poslední dobou se mi celkem líbí, když situaci šéfuješ ty. Když nemusím mít za všechno zodpovědnost. Na druhou stranu se svojí nezávislosti nechci úplně vzdát. Já miluju, jak se o mě staráš, i když se u toho občas rozčiluji. Jsi moje jistota, záruka bezpečí. A to je přece dobře, ne? Ale slibuji, že se ti pokusím méně vzdorovat," zasmála se, očividně veselá z toho, že nemám v žádném případě v plánu se s ní rozejít. To by mě nikdy ani nenapadlo.
"A já pořád čekám, že tě ta má přiznání nějak zasáhnou, ale pokaždé mě překvapíš, jak v pohodě je vezmeš," zavrtěl jsem hlavou.
"Zlatíčko, mě tedy trápí mnohem víc jiné věci než to, že se mi občas snažíš řídit život," pocuchala mi vlasy a s poskakováním odběhla do kuchyně.
"Jaké věci?" nedal jsem se tak snadno odbýt. Anori v kuchyni rozlévala džus do sklenic a nedávala najevo, že by se chystala odpovědět.
"Jaké věci?" zavrněl jsem jí do ucha a objal ji kolem pasu.
"Kouříš," odpověděla okamžitě.
"Kdy naposledy. A jen když jsem ve stresu," zavrtěl jsem hlavou.
"Nemluvíš a málo se směješ, přitom máš tak nádherný úsměv," povzdechla si.
"Naše priority se očividně různí," zasmál jsem se a přijal nabízenou sklenici. Následně jsem odešel do obývacího pokoje, abych prošel poštu. Anori se mi brzy stulila u boku a četla spolu se mnou. Nevadilo mi to, neměl jsem před ní tajemství, tedy alespoň jsem v to doufal. Když jsem jí to naposledy řekl, přišel dopis od Colin.
"Píše nám Constance?" podivila se Anori, když jsem vzal do ruky poslední dopis. Rychle jsem ho rozbalil. Byla to pozvánka na jejich každoroční ples. Vždycky jsem ho před Anori zatajil, protože jsem tyhle snobské slavnosti nesnášel. Byla tam spousta lidí rozdělená na ty lepší a pak na ten zbytek. Pozvánku totiž dostávali všichni z širokého okolí. Přišlo mi to, jako když se ti bohatí prostě potřebují před ostatními vytáhnout.
"Ten jejich poslední ples byl hrozně nudný. Tenhle bude asi ještě horší, že?" zeptala se Any.
"Dost podobný, ovšem obávám se, že se z toho tentokrát nevykroutím, obzvlášť když s dědou pracuji. Doufám, že mi budeš dělat milou společnost," usmál jsem se na ni.
"Přeci tě nenechám jít samotného. Už jsi tam někdy byl?" zeptala se.
"Ano, ale nikdy ne s partnerkou," přikývl jsem.
"Další poprvé. Jaké si mám vzít šaty. Plesových mám několik, ale nevím, jestli jsou vhodné," zamyslela se pak Any nahlas.
"Koupíme nové. Ani jedny z tvých plesových šatů nejsou dost dobré pro tu slávu tam, věř mi. Navíc by mě Constance přetrhla, kdybych tě nechal přijít nevhodně oblečenou. Ten ples se koná v jiném sálu, než ten, na kterém jsi byla. Sál je rozdělen na spodní, kam dostane lístek téměř každý, je tam taneční parket, kapela a bar, kde si za sebe musíš zaplatit. A pak máš vrchní patro, kam mohou pouze ti VIP. Máš tam větší soukromí, větší parket pro méně lidí, lepší muzika a občerstvení zdarma," popsal jsem jí situaci.
"Předpokládám, že já mám lístek do té lepší společnosti automaticky. A vzhledem k tomu, že ty jsi synem a vnukem archanděla, tak je budeš mít spolu se mnou, že?" odhadla.
"Naprosto správně. Ale samozřejmě, že my dolů smíme také. Jen ti ostatní nesmí nahoru. Už teď se mi tam nechce," povzdechl jsem si. Opravdu jsem to nesnášel.
"Můžeme ostatním kynout z balkonu. Bude to sranda," zasmála se Anori. Úplně odlehčila atmosféru, jako vždy.